Církevní pohřeb

Zemřelí křesťané mají mít církevní pohřeb podle norem práva.

Církevní pohřeb se týká pouze pokřtěných věřících. Katechumeni však jsou v tomto případě postaveni na roveň křesťanů.

Místní ordinář může dovolit církevní pohřeb dětem, jejichž rodiče je chtěli nechat pokřtít, a které zemřely před pokřtěním. /Srov.: CIC 1983, Kán 1183 § 1. a § 2./

Církevní pohřeb, jímž církev vyprošuje zemřelým duchovní pomoc a prokazuje úctu jejich tělům a zároveň živým dodává útěchu z naděje, je nutno konat podle předpisů liturgických knih.

Církev velmi doporučuje zachovat zbožný zvyk pohřbívání těl zemřelých do země; nezakazuje však pohřeb žehem, pokud nebyl zvolen z důvodů odporujících křesťanské nauce. /Srov.: CIC 1983, Kán. 1176 § 2. a § 3./

Ostatní a konkrétní podmínky pro konání církevního pohřbu stanovuje Codex Iuris Canonici – Kodex kanonického práva, místní ordinář a farář farnosti.

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial