Německý řád je institucí s mimořádnou historií. Počátky tohoto řádu můžeme najít nejpozději kolem roku 1190 v Akonu, v přístavním městě Svaté země běhen III. křížové výpravy. Kupci z Brém a Lübecku dali zcela dispozici své síly pro konkrétní, praktickou pomoc zraněným a umírajícím křižákům a poutníkům do Svaté země. Nedlouhou poté se vniklé špitální bratrstvo dočkalo papežské ochrany a také povýšení na rytířský řád v rodině katolických řádů po Templářích a Johanitech (Maltézští rytíři).
V průběhu staletí se Řád věnoval nadále péči o nemocné a raněné poutníky, budoval nemocnice, ambulance, hospice, později lázně a rehabilitační ústavy, sanitní službu, zakládal školky, školy obecné i měšťanky, školy střední, věnoval se také duchovnímu vedení a doprovázení, měl řádové farnosti, zakládal nová biskupství, poskytoval péči a materiální pomoc chudým, vedl sirotčince.
V souvislosti s ukončením rakouské monarchie, a také s dalšími změnami na poli politickém i církevním, díky velkorysému postoji posledního rytířského velmistra Řádu arcivévody Evžena Habsburského došlo k přerodu celého řádového společenství z rytířského na kanovnický řád s rytířskou tradicí, s trvalou snahou uchovat původní charisma Řádu (duchovní rytířství). Nástupcem velmistra Evžena se stal brněnský sídelní biskup Norbert Klein. Po něm již pokračují velmistři s opatskou benedikcí, kterým náleží titul generálního opata řádu se všemi právy.
V této široké oblasti své činnosti Řád pokračuje i u nás, kde počátky můžeme sledovat již kolem roku 1205 v Opavě a v Praze, později na dalších místech zemí Koruny české. Němečtí rytíři byli a zůstanou nedílnou součástí historie krásné Opavy. V období šířícího se nacismu ještě před 2. světovou válkou, zaujal Řád jasné a nekompromisní stanovisko proti této demagogii a navíc poskytl nemalé prostředky, materiál a pozemky k vybudování rozsáhlého systému opevnění pohraničního pásma Československé republiky. Jakmile se Adolf Hitler dostal k moci, Řád úředně rozpustil, zakázal a členy pozavíral a některé poslal do koncentračních táborů, kde si vytrpěli své. Po válce hitlerovským Německem zabavený majetek opět zabavili a rozkradli (mnohde ti samí) zástupci nové totality – komunismu. Po Sametové revoluci, po obnovení demokracie a řadě restitucí, Řádu jeho vlastní majetek nebyl dosud vrácen. Kolik krásného a užitečného by mohlo opět povstat z popela k užitku a radosti našich občanů a prospěchu celé republiky, kdyby zde nebyl strach soudců rozhodnout ve prospěch spravedlnosti. Nikdo se neptá, kdo okupuje a využívá řádové lesy, řádové nemovitosti. Strach je pochopitelný a v tomto případě i na místě… Řád tedy pokračuje v rámci svých možností i u nás. Může být hrdý na své gymnázium v Olomouci a na svou konzervatoř v Opavě. Věnuje se pastoraci ve farnostech, kde působí řádoví duchovní. Mnoho dobrého a požehnaného se již podařilo uskutečnit, mnohé nás, jak pevně věřím, ještě čeká.